ZVUK TRADICE
Irská tradiční hudba vysvětlená: nástroje a typy melodií
Průvodce anglickými houslemi, dudy uilleann a bodhránem, rozdíl mezi jigem, reelem a hornpipe, a jak to vlastně funguje v hospodské session.
Termíny na GetYourGuide ↗Housle — hlavní hlas většiny sezení
Housle jsou standardní violin hraný v osobitém irském stylu, plném rychlých ozdob – trylků, přírazů a triol – které tradiční hudbě dodávají rytmický švih, na rozdíl od dlouhých plynulých smyků klasické hry. Často jsou to právě housle, které v session nesou melodii, zatímco ostatní hráči se kolem nich přidávají. Regionální styly se v Irsku výrazně liší – od sevřeného, staccatového stylu z Donegalu až po uvolněnější, ornamentálně bohatou hru spojovanou s oblastí Sliabh Luachra na jihozápadě – takže dva houslisté mohou zahrát stejnou melodii úplně jinak.
Uilleann pipes — irské dudy
Na rozdíl od skotských velkých dud, které se rozeznívají dechem a hraje se na ně ve stoje, jsou uilleann dudy poháněny měchem – jejich název pochází z irského slova pro loket, uillinn, protože měch upevněný pod paží plní vak místo hráčova dechu. Díky tomu mají jemnější a sladší tón, umožňují hráči křišťálově čistě artikulovat noty, zcela je uzavírat a dokonce hrát akordy na regulátorech. Jsou všeobecně považovány za jeden z nejobtížnějších akustických nástrojů na zvládnutí, což je také důvod, proč je dobrý hráč na uilleann dudy často tím nejzářivějším prvkem živého sezení.
Bodhrán — tlukot srdce pod melodiemi
Bodhrán je ruční rámový buben, tradičně vyrobený z kozí kůže napnuté přes dřevěný rám, na který se hraje krátkou oboustrannou paličkou zvanou tipper nebo cipín, nikoli holýma rukama. Má starší kořeny v irském lidovém zvykosloví – rámové bubny používali wrenboyové a mumři na svátek sv. Štěpána – ale jeho role jako doprovodného nástroje, který udává rytmus pod houslemi a dudami, se skutečně ujala během irského tradičního hudebního obrození v polovině 20. století. Zkušený hráč používá volnou ruku na kůži ke změně výšky tónu a barvy zvuku přímo za hry.
Irská píšťalka, akordeon a banjo — stálí hosté sessionu
Tin whistle neboli plechová píšťalka je jednoduchá šestidírková flétna z kovu či plastu, levná a dostupná – právě proto bývá často prvním nástrojem, na který se učí irské děti, a proto se objevuje téměř v každém sezení. Knoflíková harmonika, obvykle laděná v systému B/C, dodává hudbě hlasitost a švih a stala se pilířem ceili kapel hrajících k tanci. Tenorové banjo je novější přírůstek – do irské tradiční hudby se prosadilo hlavně ve 20. století – a cení se pro svůj ostrý, perkusivní úder, díky němuž se prosadí i v hlučné hospodě při rychlých melodiích.
Jigy, reely a hornpipe — jak je od sebe rozeznat
Reely se hrají ve čtyřčtvrtečním taktu a jsou nejběžnějším typem melodie na session – rytmicky táhnou a jsou vyrovnané, stavěné pro rychlý, nepřetržitý tanec. Jigy mají takt 6/8 a typický kolébavý, cválající spád – podtyp zvaný slip jig v taktu 9/8 tančí téměř výhradně ženy a je ceněný pro svůj plynulý, ladný pohyb. Hornpipe sdílí čtyřčtvrteční strukturu reelu, ale hraje se s tečkovaným, zhoupnutým rytmem a často o něco pomaleji, což jim dodává vystupňovaný, rozvážný charakter namísto bezhlavého spádu reelu.
Seisiún — jak ve skutečnosti probíhá hospodské hraní
Seisiún je neformální setkání hudebníků, tradičně v hospodě, kde melodie vede ten, kdo ji začne, a ostatní se přidávají podle sluchu, nikoli z not — většina tradičních hudebníků se takto učí písně, poslechem a opakováním, ne čtením notového zápisu. Hráči obvykle spojují melodie do „setu" o dvou až třech písních, než přejdou dál, a dobrý seisiún má nepsanou etiketu ohledně toho, kdo vede, kdy se přidat a kdy jen poslouchat. Právě tato neformální, hudebníky řízená struktura — nikoli nacvičený setlist — je to, co se snaží zachytit dobře vedený tradiční večer na pódiu.