Nohy, které drží krok s časem
Irský step dancing: historie, boty a Riverdance
Kde začal irský step dancing, proč tanečníci drží horní část těla v klidu, jaký je rozdíl mezi tvrdými a měkkými botami a jak ho Riverdance proslavil.
Termíny na GetYourGuide ↗Tvrdá bota vs. měkká bota na první pohled
| Prohlídka s odborným průvodcem | Tvrdá bota | Měkká bota |
|---|---|---|
| Zvuk | Ostré, perkusivní ťukání | Tiché nebo téměř tiché |
| Pocit | Jízda, rytmická, často souborová | Lehké, baletní, půvabnější |
| Opotřebované | Oba pohlaví | Odlišný styl pro muže a ženy |
| Spojeno s | Říční taneční vystoupení ve stylu Riverdance | Tradiční sólové kroky a slip-jig kroky |
Odkud pochází step dancing
Irský step dancing má kořeny v tanečních formách, které se na irském venkově předávaly nejméně od 18. století prostřednictvím putujících „tanečních mistrů", kteří se přesouvali mezi vesnicemi a učili kroky v kuchyních, na křižovatkách a při místních setkáních, často za úplatu. Tato tradice byla formalizována a standardizována na konci 19. a počátku 20. století v souvislosti s gaelským obrozením, kdy organizace propagující irskou kulturu začaly kodifikovat kroky a zakládat soutěžní feiseanna — taneční soutěže — které jsou dodnes ústředním prvkem této umělecké formy, včetně regionálních a národních šampionátů.
Proč horní část těla zůstává tak nehybná
Charakteristické strnulé paže a vzpřímené držení těla soutěžního irského stepu — veškerý výraz se soustředí do rychlé a precizní práce nohou — patří k nejrozpoznatelnějším rysům tohoto stylu, ačkoli historici se na jediném původu neshodnou. Mezi vysvětleními, která se v průběhu let objevila, figurují stísněné kuchyně chalup a křižovatky, kde taneční mistři vyučovali, což omezovalo prostor pro pohyb; společenská a náboženská očekávání zdrženlivosti v dřívějších dobách; a také prostě způsob, jakým se soutěžní hodnocení vyvinulo tak, že odměňovalo především preciznost práce nohou. Ať už byla příčina jakákoli, dnes jde spíše o určující rys stylu než o náhodu.
Tvrdé boty vs. měkké boty
Step tanečníci pracují ve dvou odlišných typech obuvi. Tvrdé boty mají špičku a podpatek ze sklolaminátu nebo pryskyřice, podobně jako stepařské boty, a vydávají ostrý, perkusivní cvakavý zvuk spojovaný s choreografiemi, jako je charakteristická řadová taneční scéna z Riverdance. Měkké boty se liší podle pohlaví – ženy obvykle nosí jemné šněrovací „ghillies" připomínající baletní špičky, zatímco muži nosí měkkou obuv blížící se jazzové nebo reelové botě – a používají se pro lehčí, tišší, baletičtější kroky. Jedno představení nebo soutěžní sestava často přechází mezi oběma typy, přičemž změna obuvi mění celkový charakter tance.
sólový step dancing vs. céilí tanec
Sólový step dancing — rychlá, spletitá práce nohou, kterou si většina lidí představí — tančí vždy jeden performer, historicky pro soutěž nebo představení. Céilí tanec je samostatná, starší společenská tradice: skupinové tance prováděné ve čtveřicích párů nebo ve větších formacích, podle pevně daných figur a vzorců, svým duchem blíže vesnické tancovačce než jevištnímu vystoupení. Oba jsou skutečně tradiční a oba se mohou objevit v moderním večeru s tradiční hudbou a tancem, ale slouží jiným účelům — jeden je ukázkou individuální dovednosti, druhý je sdíleným, participativním společenským tancem.
Riverdance a okamžik, kdy dobyl svět
Irský step dance byl dlouho okrajovou záležitostí, zajímavou především pro irskou diasporu, než to změnilo sedmiminutové vystoupení v přestávce soutěže Eurovize v roce 1994, kterou hostil Dublin. Choreografie na hudbu Billa Whelana v podání tanečníků Michaela Flatleyho a Jean Butlerové – záhy rozšířená do celovečerní show Riverdance – představila mezinárodnímu publiku velké soubory tanečníků pohybujících se v dokonalé synchronizaci, kdy tvrdé boty dopadají na jeviště jako jediný nástroj. Dodnes je to hlavní reference, kterou většina lidí mimo Irsko má, když si představí irský step dance.